Sliby o odchodu z EU jsou „hitem“ nejedné politické strany či hnutí. Víme vůbec, jaký je proces vystoupení ČR z EU? Skutečně odchodem zamezíme přijímání "nelegálních" imigrantů? Nejsou to opět jen předvolební sliby, protože Češi politice nerozumí?

Musela jsem mnoho dní věnovat studiu a pochopení nejen vztahů ČR a EU, ale i ústavního práva, zákonů, procesů jejich přijímaní a schvalování od návrhu po zakotvení do sbírky zákonů. Byla jsem šokována tím, co vše nevím a měla bych vědět. Zdrojem moci dle Ústavy ČR Čl. 2 odst. 1 Hlava I., jsou lidé – „ Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní“. Za stav politiky v ČR můžeme tedy my, lidé, svou neznalostí a nečinností. I já! Nikdy jsem v politice nebyla a nikdy mě ani nezajímala. Chtěla jsem znát pravdu. Lidé mi moc nevěří, protože si myslí, že lžu. Je to můj názor, mé pochopení, má „legislativa“. Oni ale právo na svůj názor mají také.

Vystoupení z EU v současné době z hlediska legislativy není možné. Ve čl. 2, odst. 2, Hlava I zákona č. 1/1993, Ústava ČR se sice píše, že Ústavní soud rozhodne, kdy vykonává lid moc přímo – „Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo“, ale není tomu tak, jak se mnozí domnívají. Tohoto práva bylo využito v roce 2002, kdy zákon č. 515/2002 Sb., navrhl senát a schválila PS, následně senát a podepsal pak prezident a tento zákon právě umožnil prezidentovi ČR vypsat referendum o vstupu ČR do EU.

Proces vystoupení z EU je zdlouhavý, trvá však nejdéle dva roky od přijetí oznámení Radě EU o záměru ČR z EU, vystoupit. Unie pak s touto zemí dohodne podmínky jejího výstupu i s přihlédnutím k dalším vztahům. Rada EU tyto smlouvy schvaluje po obdržení souhlasu Evropského parlamentu (Rada EU rozhoduje kvalifikační většinou, ta je definována v čl. 238 odst. 3 písmeno b) Lisabonské smlouvy). Pokud by se do dvou let obě strany na smlouvě o případné spolupráci nedohodly, po 2 letech by automaticky smlouva mezi ČR a EU přestala být platná a ČR by tedy již nebyla členem EU a to i bez smlouvy o další spolupráci. Je třeba si také však uvědomit, že po dobu vyjednávání by se ČR nesměla účastnit žádných jednání, které by se ji přímo týkaly. Aby to vůbec bylo možné, musí tomu předcházet celorepublikové (obecné) referendum. Tento Ústavní zákon dosud ČR nemá, což je v rozporu s demokracii a čl. 2 odst. 1 Hlava I (Ústava ČR).

Návrh zákona o obecném referendu vláda v roce 2015 schválila, v současné době však není vůle tento ústavní zákon dál dovést až k prezidentovi. Vzhledem k tomu, že se jedná o zákon ústavní, musely by tento podpořit minimálně 3/5 z celkového počtu poslanců a 3/5 z celkového počtu přítomných senátorů. Dále by pak následoval podpis prezidenta. Ten jako jediný je totiž oprávněný referendum o vystoupení ČR z EU vyhlásit, a to právě tehdy, jakmile by tento zákon nabyl účinnosti a byl by zapsán ve sbírce zákonů (muselo by dojít i ke změně ústavy). Nebylo by však možné použít petici, kterou podepsali lidé před účinností tohoto zákona. Musela by být také dodržena lhůta od vypsání referenda, po kterou je možné podpisy sbírat, dále by musel být splněn limit pro minimální počet podepsaných petantů na petici a dále by muselo přijít k volbám o vystoupení z EU právě tolik voličů oprávněných volit, aby byly splněny minimální podmínky pro souhlas či nesouhlas s vystoupením.

Bylo by možné vypsat referendum i bez zákona o obecném referendu. Parlament by musel schválit ústavní zákon, který byl určen pouze k jednomu účelu, a to tak, jak tomu bylo v roce 2002, s tím, že by se jednalo o zákon o referendu o vystoupení ČR z EU. Vzhledem k tomu, že by se jednalo opět o zákon ústavní, musely by tento rovněž schválit minimálně 3/5 z celkového počtu poslanců a 3/5 z celkového počtu přítomných senátorů, pak podepsat prezident, který by rovněž, jako jediný, byl oprávněný referendum vypsat a to v souladu s podmínkami a všemi náležitostmi včetně výsledku voleb, které by v tomto ústavním zákoně byly uvedeny. Nebylo by možné ale zohlednit podpisy lidí na petici, která by byly k dispozici před vypsáním referenda o vystoupení ČR z EU. Musela by také být splněna zákonem stanovena podmínka počtu voličů oprávněných volit s přihlédnutím k celkovému počtu voličů, kteří jsou oprávněni jít volit s přihlédnutím k výsledku ANO - NE.  

Je třeba se zamyslet nad tím, zda jsme vůbec ekonomicky silní na to, abychom se o sebe "postarali" sami, a to hlavně bez dotací z EU. Zda by se tím skutečně „zamezilo“ povinnosti přijímat „nelegální uprchlíky“. K tomuto je v současné době ČR zavázána Dublinskou konvencí. Ta je však v souladu se Ženevskou úmluvou a jejími dohodami (4) a protokoly (3). A tyto s EU nemají nic společného. I kdybychom z EU vystoupili, povinnost přijímat uprchlíky ze zemí válečného konfliktu, na základě této platné úmluvy, stejně budeme mít. ČR však má možnost tyto uprchlíky nepřijmout z důvodu ohrožení bezpečnosti státu či ohrožení veřejného zdraví občanů ČR z důvodu hrozícího zavlečení infekčního onemocnění.  Tyto úmluvy, resp. mezinárodní smlouvy, které dle Čl. 1 odst. 2 Hlava I. Ústava ČR, má povinnost dodržovat  - „Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva“, málo kdo z občanů ČR zná dopodrobna.

Myslím, že dalším důvodem „nutného odchodu“ z EU jsou dotace. Neznalost financování EU a nakládání s prostředky, které z EU získáváme, má obrovský vliv na názory občanů. Dostáváme víc, než posíláme. Jen s těmi penězi nenakládáme tak, jak bychom měli.  Kolik kilometrů silnic a dálnic jsem, z dotací EU, postavili?  Kolik domovů pro seniory, sportovních areálů, odpočinkových zón, díky projektům EU, bylo realizováno? Kolik škol, zdravotních zařízení, panelových domů, bylo revitalizováno právě z dotací EU? Že byly předražené? Za to ale my, lidé, nemůžeme. Pokud není důsledná kontrola a při porušení sankce, míjí se naše „argumenty a nadávky“, účinkem.  Domnívám se, že jsou zde profesionálové, kteří za stavby zodpovídají!  Jsem názoru, že pokud by s dotacemi bylo nakládáno tak, jak nakládáno býti má, možná bychom jako republika neměli „status EU“, jako stát, který umí doložit požadované podklady pro projekty, které EU v rámci dotačních programů, vypisuje, ale neumí s těmito prostředky nakládat tak, aby cílů bylo dosaženo.  Za toto však EU nenese žádnou zodpovědnost. Za toto nesou zodpovědnost ti, kteří s těmito prostředky svěřenými EU, nakládají. A to není nikdo jiný, než politici. A ty nevolí nikdo jiný, než my, lidé. Čí je to tedy vina?